PROČ SE ZABÝVÁM JÓGOU A CO PRO MĚ ZNAMENÁ?

Na otázku Proč se zabývám jógou, asi neumím jasně a konkrétně odpovědět, nebo to možná jen nedokážu vysvětlit přesně tak jak to cítím. Protože právě pocit nebo snad intuice, jíž se snažím v životě řídit, mě přivedla právě tam, kde se nacházím. Přesto se o nalezení správných slov v těchto řádcích pokusím :)

Řekla bych, že od malička jsem spíš taková pozorovatelka. Vždy jsem byla rezervovanější a měla jsem potřebu být alespoň pár minut denně úplně sama. Ráda jsem sledovala a stále sleduji svět kolem sebe a přemýšlím jak a proč se co děje. Často ve mně okolnosti vyvolávali různé pocity a vjemy, kterým jsem nerozuměla, a to ve mně vyvolávalo nervozitu. Proč mi nikdo nevysvětlí, proč se cítím právě takhle, nebo proč se zrovna těmto lidem děje tohle a druhým ne? Proč to tak všechno funguje? Jak to, že jednomu stačí tolik a druhému ne? Kdo řekl, že to musí být tak a ne jinak? Kde jsou hranice a kdo je udává? Hledala jsem odpovědi. Až jsem si uvědomila, že tuto odpověď mi nedá nikdo. Každý vidí svět svýma očima, a jelikož žádné oči nejsou stejné, tak ani pohled jimi nemůže být stejný. Realita má tolik podob kolik bytostí jí vnímá. Nikdo mi nemůže dát univerzální klíč ke štěstí. Ani návod co je pro koho nejlepší, protože to ví jen on sám. Každý jeden člověk má všechno co potřebuje uvnitř sebe. Jen s tím musí splynout a procítit to každou buňkou svého těla. Pak má možnost brát vše jaký je a s úlevou přijmout že ničemu nerozumí a že je to vlastně jedno, protože to tak prostě má být.

Má cesta tedy začala směřovat dovnitř. Práce i relaxace o samotě pro mě byla přirozená. Ale vždy jsem jí využívala spíše k přemýšlení a vymýšlení co a jak udělat jinak a lépe. Jelikož můj život od mala provází láska k výtvarnému umění, bylo pro mě tvoření jakým si mostem k józe. Malování pro mě mělo spoustu významů. Jedním z nich byla očista. Pomáhalo mi to zvládat emoce a pocity, ze kterých jsem se mohla vymalovat. Ale postupně jsem malovala jen pro malování samotné. Kdy myšlenky i čas nebyly předmětem tvorby. Jednou se mi stalo, že jsem malovat nemohla. Vytvořila jsem si blok, se kterým jsem nemohla pohnout. Dnes v tom vidím paralelu s jógou. Když člověk použije některou z technik jógy, ale bude při tom ignorovat bloky, které brání v proudění energie v tělech, nemůže dojít k příjemným prožitkům. Došla jsem k názoru, že je v takovém případě nejlepší se zklidnit. A následně si uvědomit, kde začaly moje problémy, nebo v čem právě teď dělám chybu. Jako hlavní však považuji vzdát se urputnosti a tlaku. Chtění a touhy po výsledném díle nebo dokonalém provedení ásany v józe. Neboť mě to odvádí od přítomného okamžiku a radosti z něj. A opravdové štěstí mi naplnění mých přání a tužeb přeci nepřinese. Ale prožitek zpřítomnění ano. Je to okamžik, kdy tužby neexistují a celá má pozornost je soustředěná a koncentrovaná a přitom klidná. A někdy mi úplně stačí uvolnění, protože napětí netvoří nic jiného než zbytečnou bolest a křeč. A v něčem takovém se nejen špatně maluje, dýchá, cvičí nebo medituje, ale hlavně žije.

Na józe miluji její komplexnost. Jak jinak může člověk dosáhnout harmonie, než že sladí tělo, mysl a vědomí. Jedno bez druhého nemůže správně fungovat. Myslím, že mnoho lidí začíná s jógou, proto, že chtějí zdravé a funkční tělo. Dostanou doporučení od známých nebo od svého lékaře. Očekávají, že se skvěle protáhnou a srovnají záda a tím to hasne. Některé pak první lekce překvapí, možná zklame, nebo unudí. Ale příjemná energie lidí, kteří se v józe našli, přiměje tyto lidi se alespoň na chvíli zastavit. Prožít si samu sebe, zažít novou zkušenost se svým tělem, nebo se minimálně zamyslet nad tím co se to v tom sále vlastně dělo. A to vidím jako obrovský přínos pro naší společnost a to i přesto, že se tito lidé již na hodině neukážou. Každý si svůj život vytváří více méně sám a každý má i právo sám si o svém těle a životě rozhodovat. Cítím, že si každý může i sám pomoci. Procítit své tělo a předejít tak potížím. Sama jsem si prožila na vlastní kůži, jak může člověk dopadnout, když své tělo přetěžuje. Nevnímá jeho tiché projevy a donutí ho tak zvýšit jejich sílu. Proto děkuji za tuto zkušenost, díky které jsem zase o něco citlivější sama k sobě a tím i k druhým.

Čím více se o jógu zajímám, tím více si ji uvědomuji i v běžném životě. Postupně se stírají hranice mezi jednotlivými činnostmi a jóga se stává životním stylem, či životní filosofií. A z toho se opravdu těším. Přesto, že cítím, že jsem teprve na začátku. Je úžasné, jak je jóga praktická. Neříká jen, musíš být taková a taková, ale ona říká jak to udělat. Předkládá nám praktické a konkrétní metody, které nám sami o sobě zprostředkovávají příjemné stavy. Jak na fyzické a psychické úrovni, tak na rovině mezilidských vztahů a láskyplného života. Běžný život se najednou stává nejlepší příležitostí pro duchovní vývoj. Není nikomu odpírán, naopak je brán jako naprosto přirozený a každý může dosáhnout onoho vědomého spojení prákti a purůši. Stačí se jen rozhodnout a vzít svůj život do svých rukou. Přijmout zodpovědnost sama za sebe a za své činy. Nalézt v sobě sílu a převést jí do činů. Ze začátku se to může zdát nesmírně těžké, ale je to spravedlivé. Řekla bych, že opravdová svoboda bez odpovědnosti není možná a i proto se zabývám jógou.

Věřím, že vše co se děje kolem nás, je odrazem našeho vnitřního světa. A jen samotné toto uvědomění mi pomohlo ve svém seberozvoji. Ze začátku mi jóga pomáhala a stále pomáhá nalézt sebe sama, uvědomění si sebe a přijetí všech svých aspektů. Ale stále jsem byla zaměřená sama na sebe. Začala jsem si díky tomu odpovídat na své otázky ve smyslu, jak to cítím já. Stále jsem řešila sebe ve vztahu k sobě i k okolí. A postupem času se ve mně něco otevřelo a já začala více cítit chuť mluvit s lidmi, dávat najevo své názory a vytvářet příjemné prostředí pro lidi, kteří se rozhodnou se mnou trávit čas. A v tu chvíli se i život kolem mě změnil. Stal se pro mě skvělým dobrodružstvím, začali se kolem mě objevovat lidé, se kterými si opravdu rozumím a mám radost z každého okamžiku. Jóga mi pomáhá více se otevírat novým možnostem. Proto už vím, že čím víc je člověk uzavřený uvnitř sebe, tím více je k němu uzavřený svět kolem jeho samotného.

Proč se tedy zabývám jógou? Protože jóga nastoluje harmonii. Je to citlivá a něžná práce s tělem i duší. Pomaličku a jemně začala přerovnávat můj život. Ze začátku podvědomě a následně jsem mohla vědomě prožívat svůj život podle svých pocitů. Umožňuje mi prožít mou skutečnou podstatu. Dopomáhá k vnitřnímu spojení a sjednocení v rámci celého univerza. Hlavně věřím v její sílu a přeji si své zkušenosti s ní předávat i ve svých hodinách.