Konec roku 2020 - bilance
Krásný den přátelé,
uzavírá se nám rok 2020, který byl opravdu zajímavý. Všichni jsme se dostávali do diskomfortních situací, abychom se mohli na věci podívat z jiné stránky. Čelili jsme velkým výzvám a učili se hledat nové možnosti a cestičky. Ať už každý z nás prožíval cokoliv, jedno nás určitě všechny spojovalo a to hledání vnitřního klidu v tak proměnlivé a turbulentní době. Mnozí z nás ho nacházeli v přírodě, která nám má tolik co nabídnout. Možná až tam se nám často podařilo na chvilku zastavit a jenom být. Na chvilku se stát součástí lesa. Znáte ten pocit, kdy si stoupnete mezi ostatní stromy a jste naprosto přijati? Není tam žádné posuzování, hodnocení, žádný strach ani obavy. Je to chvíle, kdy se alespoň na moment zastaví naše mysl a my jenom jsme v naprosté přítomnosti a klidu. Všechno mezi těmi statnými a pevnými kmeny vypadá tak klidně a jednoduše. Zkuste se ale podívat k nebi do korun stromů. Uvidíte, jak se zmítají ve větru, jak je vítr ohýbá a občas nějakou větev zlomí. Život takový prostě je. Přicházejí chvíle kdy se může zdát, že je vše moc náročné, smutné a bolestivé. Naše emoce a myšlenky se zmítají ve větru života a my hledáme nějaký pevný bod, hledáme něco, co nás zachrání. Přitom to všechno máme stále při sobě, stačí se jen ponořit trochu hlouběji. Sejít z korun stromů po pevném kmeni do hloubi a klidu, ke své síle. Sejít ze své hlavy plné myšlenek a emocí do svého srdce a na chvíli se stát pouhým pozorovatelem. Přestože, se koruny stromů houpají ve větru, člověk se o ně nebojí. Vlastně v tom nacházíme jakousi přirozenost a pokoru. Strom nijak nebojuje, nehodnotí, ani se nelituje. Přijímá situaci takovou se svou přirozenou pružností. Někdy to spíš připomíná tanec, nebo příjemné houpání v lůně naší matky, může přijít i pořádná vichřice, která strom zlomí, nebo vyvrátí a ani tomu se strom nebrání. Protože je v proudu, nepoužívá mysl, která by situaci hodnotila a tak ho dostávala do depresí, nebo euforických stavů. On je čisté vědomí a to je na něm to, co nás tak přitahuje. Je ztělesněním toho, co všichni tak hledáme. A máme to všichni, nebo ještě lépe jsme tím všichni. Všichni se můžeme dostat sami k sobě, k tomu klidu a blaženosti, která zůstává i ve chvílích bouře. A stejně jako stromy a rostliny v lese jsou propojeni kořenovou sítí i my jsme všichni součástí jednoty brahma a v každém z nás je jeho malý kousek átman (duše), kde vše dává smysl :).
Nezáleží na tom co bylo v roce 2020, nebo bude v roce 2021. Prostě jenom buďme, žijme, tvořme, radujme se, ale i plakejme, když je to třeba. Není důvod si stanovovat a dosahovat nějakých cílů. Když budete žít ve svém středu, ve svém klidu, vždy budete vědět, co je právě v danou chvíli třeba. Vše půjde tak nějak přirozeně, bez urputnosti, bez ambicí, bez zklamání... Vše se pak tvoří ve své přirozenosti a z čiré radosti.
Mám vás ráda, Veronika
